Sníte o tom bydlet v historickém centru hlavního města evropského státu?
Ceníte si městský klid a možnost vítat východ slunce na útulné terase vlastního bytu?
Chcete se cítit šťastný, protože vlastníte luxusní byt v samém srdci Prahy a vychutnávat si procházky a jízdu na kole podél Vltavy?
Ve Vašem domě, s více než 110-ti letou historii, byla provedena jedinečná rekonstrukce, která obnovila historický vzhled budovy.
Vysoce kvalitní opravy a výměna všech technických rozvodů v domě Vám umožní vychutnat si kvalitu a pohodlí moderního života.
Kupukete-li byt ve stavu Shell and Core, získáváte možnost realizovat své nejodvážnější projekty. Budova se nachází v tiché, útulné uličce staré Prahy, jen pár kroků od nádherných historických míst a památek – Tančící dům, nábřeží Vltavy, Karlův most, Staré Město, Národní divadlo.
Po pěších a vodních procházkách plných zážitků, máte vždy možnost navštíviti jednu z mnoha kaváren nebo restaurací na nábřeží či přímo ve Vaší ulici. K běhu, procházkám a jízdě na kole lze využít útulný park, který se nachází v blízkosti Vašeho domu. Pro rychlejší přesun po městě jsou Vám k dispozici, a to jen 5 minut od domu, tramvaj a metro.
Dům Gorazdova 333/18 je vše co potřebujete ke kvalitnímu životu. Nemyslíte si?
Situace domu a jeho historie
Řadový nájemní dům čp. 333, k.ú. Nové Město, se nachází na východní straně Gorazdovy ulice, v domovním bloku ohraničeném ulicemi Gorazdova, Trojanova, Dittrichova a Resslova. Gorazdova ulice leží na starší pobřežní cestě podél toku Vltavy, která probíhala historickou část města nazývanou Podskalí. Tato komunikace dnes vede ulicemi Gorazdova a na jih na ni za Palackého náměstím navazující ulicí Podskalská. Přerušení dříve jednotné ulice došlo až v roce 1896 vybudováním Palackého náměstí. Tehdy byla ulice, nesoucí jméno Podskalská, rozdělena na jižní a severní část. K přejmenování severního úseku, kde se nachází dům čp. 333, došlo nicméně až po 2. světové válce, a to na památku biskupa československé pravoslavné církve Matěje Pavlíka Gorazda (1879-1942), který byl Němci popraven za napomáhání aktérům atentátu na říšského protektora Heydricha.
Nejstarší zmínka o zástavbě na místě domu čp. 333 pochází již z roku 1394, kdy je zmiňováno zakoupení tehdejšího domu rektorem staroměstské školy u sv. Mikuláše. Historicky byl dům na tomto místě nazýván U slunce, U Salatů, U Hulů, dědiců Rennerových (v závislosti na měnících se vlastnických poměrech).
První písemný materiál uchovaný v archivu stavebního úřadu Městského úřadu Prahy 2 se vztahuje k březnu 1898. Z magistrátního dokumentu se dozvídáme o zdravotně-stavebních závadách tehdejšího nájemního domu, zjištěných s tehdejší vizitací v domě provedenou v souvislosti s výskytem tyfu. Výše uvedené písemnosti ukazují na celkovou zchátralost domu a jeho zásadní hygienické problémy. Zda bylo zjednáno nápravy, není jisté, nicméně dům byl zbourán v rámci tehdy probíhající asanace a nahrazen novostavbou v roce 1905.
Plány na stavbu nového čtyřpatrového novobarokního domu na místě odstraněného staršího objektu byly vypracovány pražským architektem Antonínem Součkem, který byl i prvním majitelem této novostavby. Samotná stavba byla zadána stavební firmě Josefa Hercíka.
Další archivní zprávy o domě pocházejí z doby protektorátu a 2. světové války. V závěru roku 1939 dostal majitel domu Jan Pavlíček povolení k dispozičním úpravám ve čtyřpokojovém bytě v 1. patře při pravé štítové zdi (plány provedla stavební firma Králíček a Šolc). Podmínky povolení se týkaly pouze nuceného odvětrání koupelny a odvodu spalin ohřevu vody světlíkem nad střechu domu. V roce 1940 došlo k opravě fasády domu – podmínky povolení braly ohled na původní architektonické články fasády, které nesměly být osekávány, rovněž bylo požadováno předložení vzorku fasádního nátěru ke schválení (citována bylo obecné ustanovení, podle něhož fasády v úzkých ulicích a do dvora měly být natírány světlými barvami, přičemž užití křiklavých barev a nevkusných odstínů bylo zakázáno). V povolení je také uvedeno, že na obnovené fasádě bylo zakázáno věšet reklamy od kordonové římsy výše a používat olejových nátěrů k obnově průčelí (byla shledána nevkusnými a neprodyšnými); pro nátěr oken byla doporučena bílá barva. Poslední dokument z válečné doby se vztahuje k roku 1941, kdy byla zřízena knihtiskařská dílna Aloise Hanka.
První písemnost z doby po skončení 2. světové války se vztahuje k roku 1952, kdy byl již dům ve státní správě (po jeho vyvlastnění komunistickým režimem). Úpravy se týkaly původního velkého bytu ve 3. NP, který byl rozdělen na dva byty s vytvořením společné předsíně a dvou privátních předsíní lehkými příčkami. V březnu 1959 byly tehdejší kanceláře sekretariátu KSČ v 1. patře přeměněny na tři byty – jednalo se o drobné úpravy dispozic s vyzděním nových příček, zazdění dveří a vybourání dveří nových.
Také v 70. letech 20. století bylo realizováno několik menších úprav v domě.
Pro 80. léta 20. století nejsou archivně doloženy žádné stavební úpravy v domě. Další zprávy se váží až k 90. létům, kdy byl již dům opět v soukromém vlastnictví.
V 21. století se dům dočkal zásadní modernizace s vestavbou osobního výtahu. Ta byla navržena a realizována v prostoru původních spíží. V následujícím roce byl výtah kolaudován s akceptováním změny zastřešení šachty (dodatečně povolena plochá střecha).
Poslední rekonstrukce domu proběhla v r. 2016-2017 včetně výměny všech rozvodů inženýrských sítí a vestavby nového moderního výtahu. Podle schváleného stavebního povolení byla uskutečněna nadstavba 6. a 7. NP, posíleny stavební konstrukce, zejména pak stropní. V 1. PP jsou vybudovány parkovací stání, ve 2. PP pak pohodlné sklepní koje pro každý byt.
V souladu s požadavky Odboru památkové péče MHMP domu byl navrácen původní historický vzhled. Fasáda, vchod do budovy a společné prostory byly obnoveny v souladu s původní předlohou.
Kolaudace domu proběhla v srpnu 2017.